Šlapky z Jarošova PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 2
NejhoršíNejlepší 
Napsal (a) Jana Čechová   
Čtvrtek, 19 Srpen 2010 18:11
Zatímco ostatní mají více než půlku sezony za sebou a podávají pravidelně skvělé výkony na závodech, já přešlapuju na místě a rozmýšlím co se sebou. Trochu ve mně zakořenil strach, že už normální maratony nezvládnu, a tak jsem se rozhodla opatrně vyzkoušet, co teď vlastně vydržím. Dalo by se říct, že ideální příležitostí byla „Jarošovská šlapka“, která se pravidelně koná každý rok v červenci v jihočeském Jarošově nad Nežárkou. Vzhledem k tomu, že na kopec v okolí Jindřichova Hradce zrovna moc nenarazíte, patří tenhle závod k velmi lehkým, na který se může vydat prakticky kdokoliv. Přesto jsem jako jediný „zbabělec“ zvolila trať kraťounkou - třicetikilometrovou. Ti zdatnější - Zdeňka, Vesi, Foťák, Libor, David Anderle a Vašek Beneš - zvolili trať delší, která přece jen byla o něco bajkovější.
Ta moje krátká trasa vedla de facto jen po asfaltu a s ohledem na absenci kopců se dalo čekat, že to  bude dost rychlé. Vážně jsem si nebyla jistá, co mám od sebe čekat po dlouhém roce, ale neříkám, že jsem nechtěla být mezi holkama co možná nejrychlejší. Wink
Asi poprvý v životě jsem se shodou okolností ocitla hnedka v první lajně na startu. A hned vzápětí bylo ojedinělou a vtipnou záležitostí také to, že po odstartování závodu jsem do mírného kopce dokázala držet krok s prvníma klukama. Ještě pár minut po tom jsem „čelo pelotonu“ měla kousek před sebou – na normálním závodě se mi tohle vážně nikdy nestalo a ani nestane. Smile Snažila jsem se jet, co to šlo, tepy jsem měla vysoké, a nebylo vůbec potřeba jet jinak než na velkou placku. V jedné větší skupině přede mě vjela závodnice z CT Sauna Baru Horní Cerekev. Spekulovala jsem okamžik jak „profík“, že bych měla chvilku jet schovaná a pak jí zkusit nastoupit do kopce (pokud tedy nějaký potkám). Docela jsem se těšila, jak a zda to zvládnu, ale rozuzlení bylo bohužel mnohem děsivější. Už pár okamžiků poté najela do zadního kola závodníka před sebou, což katapultovalo ji a spolu s ní i dalšího závodníka do poměrně hluboké škarpy vedle silnice. Přeběhl mi mráz po zádech a už jsem vycvakávala z pedálů, abych zastavila. Ono přece jen – taková finess jízda kolem Jarošova není Tour de France a nejezdí se na život a na smrt – tedy nemělo by se. Jirka, který jel se mnou, na mě ale zahulákal, ať jedu, že už zastavili jiní. A tak jsem pokračovala dál… - A dál už se vlastně ani nic zajímavého nestalo. Trať jsem urazila za něco málo přes hodinu, tudíž jsem se prošvihla po trati v průměru 30 km/h – to opravdu svědčí o skutečnosti, že krátká trať byla maximálně hobby. Smile Smutnější je ale fakt, že někteří lidé považují i takovýhle milý „sranda závod“ za natolik prestižní akci, že by radši na cílové loučce porazili malé děti, než aby se umístili o místo hůř. Ale to je na jiné vyprávění…
Co ale ovšem nesmím zapomenout zdůraznit, že na dlouhé trati se naše modré barvy pěkně pochlapily. Výborná závodnice Zdeňka vedla až do doby, než zabloudila, a kluci se taky pěkně namačkali do první desítky. Nadějní hoši Tomáš Veselý a David Andrle finišovali jako druhý a třetí celkově.
A resumé? Celkově vzato se mi cesta do Jarošova určitě vyplatila – krom toho, že jsem dekorovaná „šlapka“, usmálo se na mě v tombole štěstí a vyhrála jsem poukázku na večeři v hodnotě 1000,- Kč v luxusní jindřichohradecké restauraci. No…někdo mi s tím bude muset pomoct… Smile
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Z fotogalerie

Jarosovska slapka 2010 16.jpg
Jihlavská 24 MTB 071.jpg
Chorvatsko 2014 - Pavel 095.jpg