4x Krušný PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 4
NejhoršíNejlepší 
Napsal (a) Martin Pleschinger   
Středa, 14 Srpen 2013 22:29
Nadpis reportu jsem si vypůjčil z mého deníčku, i když číslovka 4 není úplně přesná. Jednou se totiž jedná o stoupání v Českém středohoří. Čtyři závody jsem v nedávné době absolovoval a Krušné hory v nich hrály významnou roli.
Závod Severočeské amtérské ligy z Litvínova k hotelu Lesná jsem se rozhodl jet pár hodin před startem. A nelitoval jsem. Opravdu nevím, kde se na jednom závodě z amatérského seriálu sejde tolik příznivých okolností: parádní trať s kvalitním asfaltem a atraktivními stoupáními i sjezdy, zabezpečení za asistence městské i státní policie, příjemné zázemí na startu i v cíli, konkurence závoďáků ze SAL a UAC. Silniční závody zas tak moc nevyhledávám, jízda v balíku mi není úplně vlastní a ani do vybavení moc neinvestuji... tenhle závod mě ale fakt bavil. A to i přes incident, který jsem měl "potěšení" naživo sledovat a od přímé účasti mě dělilo jen pár metrů.
Trochu jsem podcenil rozjetí před závodem a první stoupání na Dlouhou louku mě dost bolelo. Na hřebenech se udělala skupinka a s tou jsem dojel až do cíle. Závěrečný spurt do kopce mi moc nevyšel, ale i tak z toho nakonec byla bedna, a to se počítá.

Tuatara Bike jsem naopak jel plánovaně. Annonce mě dostala a nutno říci, že pořadatelé nelžou. Je to skutečně tak - koho už nebaví padesátky po dvoukolejných polňačkách kolem sídliště, ať si příští rok zajede do Prunéřova. Trať představuje to nejlepší z bikingu v množství větším, než malém. Těžké výjezdy, těžší sjezdy a to vše po vyježděných a přitom většinou po turisticky neznačených cestách. Je evidentní, že trasa je celoročně ježděná a pořadatel přesně věděl, kam závodníky poslat. A značení bylo prostě 100%-ní. Trasu objedete i dneska, a pokud budete mít cestu, neváhejte. Stojí to za to. Tahle trať by jako dvouokruhová obstála při poháru, nebo mistrovství čehokoli. A jsem přesvědčen, že pořadatelé také.
Trať byla těžká, ale vedro bylo vražedné, v podstatě jsem se vůbec nedostal do svého závodního tempa. O to víc potěšila cinkající chlazená výhra.

Litvínovský maraton , letos součást Českého maratonského poháru, jsem v posledních pár letech v různých obměnách absolovoval už několikrát. Pořadatelé každým rokem ladí trať i zázemí a každým rokem je to lepší - to bez diskuse. Přesto je můj dojem ze závodu pořád tak nějak polovičatý. Je zřejmé, že masivní nasazení lidských i finančních zdrojů není zárukou úspěchu. Naprostý fail ohledně rozmístění občerstvovaček je dlouze rozebírán v diskusi. Rozpačité kroužení kolem "checkpointu" pak nejlépe dokumentuje reportáž České telvize zhruba od času streamu 13:30. Jelo se tudy celkem dvakrát a mě pořadatelé při druhém průjezdu poslali špatným směrem.... Naopak jednoznačně je třeba ocenit nově zařazený singltrekový úsek před vjezdem do dolu ČSA. Celou dobu jsem litoval, že ho neznám jedu jen na oči... Nemohu se ubránit dojmu, že pokud by byl do teamu pořadatelů přibrán cyklista, který už někdy jel závod, celý podnik mohl dopadnout na výbornou bez připomínek. Prozatím tu tedy máme hodně těžkou trať (o 9 km delší, než je psáno v propozicích), pořadatelskou i finanční jistotu, kterou by mohli jinde závidět, ale výsledek trochu rozpačitý. Tak snad příště.
Vedro bylo i tentokrát, jen mě skolilo o něco později. Od šedesátého kilometru jsem už na jakékoli závodění rezignoval a vyhlížel cíl. Protože trať znám, bylo mi záhy jasné, že pořadatelé celkovou kilometráž zřejmě pouze odhadli, a to dost špatně. Nakonec jsem závod nějak dopochodoval a výsledek tomu odpovídá.

Na poslední chvíli jsem se rozhodl i pro start na Krušnotonu. Byla to pro mě první účast na silničním maratonu a střední trať s délkou 180 km pro mě byla tak akorát. Vlastně mě nenapadá nic, co by se organizaci dalo vytknout - závod jsem si objel v poklidu, zaznamenal jsem mohutnou asistenci policie, organizátorů v autech, na motorkách, na křižovatkách i občerstvovačkách, a ta trať - to je prostě výzva. Dost možná, že když se mi příští rok zase nebude chtít jet trénink...
Kdo s kým pojede se v podstatě rozhodlo v prvním kopci. Moje skupina pak jela tempo, které jsem bez potíží akceptoval a chvílemi se na něm i podílel. Cítil jsem se přiměřeně dobře až do posledního stoupání před cílem, kde jsem se ne zcela promyšleným nástupem naprosto zlikvidoval. Vyjel jsem nahoru zcela sám, část skupiny přede mnou, část za mnou... jel jsem dál a podařilo se mi zbytek skupiny udržet za sebou až do cíle. Bolelo to ale dost. Možná by chtělo pár lekcí taktiky a strategie...

Skoro to vypadá, že se cyklistice v různých jejích podobách pod Krušnými horami docela dobře daří... a to jsem letos kvůli příliš drsnému počasí vynechal pohárový závod v Mostě. Takže kdo si už nyní plní kalendář na příští sezónuzávody na severu Čech by určitě neměl opomenout.
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Z fotogalerie

soustředění Jizerka 2013 12.jpg
Strmilov 10.JPG
Jihlavská 24 2013 044.jpg